Dr. Eduard Deisenhofer
Dr. Eduard Deisenhofer (27. června 1909 - 31. ledna 1945) byl německý důstojník a velitel Waffen-SS, který sloužil s několika divizemi jak na východní, tak na západní frontě. Zároveň to byl zajímavý příklad velice vzdělaného důstojníka SS, kteří zároveň sloužili v SD.
Dr. Deisenhofer se narodil ve městě Freising v Bavorsku do rodiny ze střední vrstvy. Již na základní škole exceloval mezi ostatními žáky a proto hned po dokončení začal studovat ekonomii a politické vědy o které se zajímal. Během jeho studia na univerzitě se dostal do kontaktu s nacistickou stranou a brzy na to požádal o vstup do jednotek SA. avšak pouze po několika měsících se Deisenhofer rozhodne přestoupit k jednotkám SS. Jeho služba u nich začíná 1. října roku 1930.
SS-Brigadeführer Gottfried Klingemann ho popsal jako čistě myslícího a správného muže s energickým a houževnatým charakterem. Stejně tak SS-Brigadeführer Heinz Harmel charakterizoval Deisenhofera jako pracovitého a velice kvalifikovaného vojáka.
Deisenhofer během své kariéry zastával mnoho funkcí, včetně služby v pluku Leibstandarte SS Adolf Hitler v roce 1934 a v roce 1935 slouží i v koncentračním táboře Dachau. Zde také dosáhl hodnosti SS-Hauptsturmführer (kapitán).
Dne 30. ledna roku 1936 se oženil s Edeltraut Holzapfel, s kterou měl tři dcery, z nichž jedna byla zabita během bombového náletu v květnu roku 1943.
V roce 1936 byl převelen do SS-Wachtruppe Oberbayern a během následujících dvou let slouží u jednotek Totenkopfverbände SS Verbande Sachsen a SS Standarte Thuringen.
Počátky válečného tažení
Během vypuknutí války je převelen zpět do SS-Wachtruppe Oberbayern, která je rozšířena na pluk SS Totenkopf. SS-Wachtruppe Oberbayern je také spojována s policejními a ochrannými opatřeními během Invaze do Polska.
Po skončení polského tažení je SS-Wachtruppe Oberbayern převelena do nově zformované SS Division Totenkopf. Deisenhofer, nyní jako SS-Sturmabannführer (Major) je jmenován velitelem 2. praporu SS-Totenkopf-Infanterie-Regiment 1. Tuto jednotku vede i během tažení ve Francii, kdy obdrží železný kříž za statečnost v boji. V květnu téhož roku mu byly dány na starost nově zformované jednotky belgických a holandských dobrovolníků SS-Freiwilligen-Standarte Nordwest a poté je převelen SS-Ersatz-Bataillon Ost, která působí jako záložní a výcvikový prapor v Berlíně. V srpnu roku 1941 je Deisenhofer převelen ke I./SS-Infanterie-Regiment 9 Germania, jednomu z pěchotních pluků SS Divize Wiking právě sloužící na východní frontě. Deisenhofer velí praporu během zimy, než je v únoru roku 1942 poslán zpět k divizi Totenkopf.
Divize Totenkopf je připojena ke skupině armád Sever postupujícím na Leningrad pod velením polního maršála Wilhelma von Leeba. Divize se zúčastnila bojů poblíž města Demjansk a během bitvy byla zcela obklíčena. Podle výpovědi očitých svědků však Deisenhofer vedl své může dobře, počínal si hrdinsky a prokazoval velkou odvahu pod palbou.
Když byl jeho silně oslabený prapor začleněn do větší bojové skupiny (Kampfgruppe), bylo Deisenhoferovi předáno velení skupiny, s kterou úspěšně prorazil z obklíčení.
Dne 20. dubna roku 1942 byl povýšen do hodnosti SS-Obersturmbannführer (podplukovník) a hned na to je 17. května vyznamenán rytířským křížem za akce v Demjanské kapse. Zbytky vysílené a oslabené divize Totenkopf jsou staženy do Francie k doplnění stavů a Deisenhofer je odvelen zpět do Berlína kde mu je udělena nová funkce.
Povinnosti ve výcviku
Prvně je Deisenhofer jmenován velitelem záložního SS motopraporu, který vede od chvíle, kdy je převelen do SS-Junkerschule v Bad Tölz v Bavorsku.
Zde je dosazen do funkce velitele výcvikové skupiny a musí přejíždět mezi několika odlišnými výcvikovými stanovišti, včetně výcvikového střediska pro obrněné jednotky, výcvikové školy pro lehkou pěchotu a výcvikového zařízení pancéřových jednotek ve městě Wünsdorf.
Na konci dubna roku 1943 je převelen opět zpět do Berlína, kde působí jako výcvikový důstojník pro pěchotu SS a horské jednotky v oddělení inspekce, která je částí SS. V listopadu roku 1943 je poslán k 11. sboru jako výcvikový důstojník.
Pozdější léta války - Divizní velitel
Na počátku března roku 1944 je Deisenhofer konečně osvobozen od jeho povinností ve výcvikové škole v Bad Tölzu a je poslán zpět do bojové akce, tentokrát ke SS-Panzergrenadier-Regiment 21 ze 10. SS Panzer Division „Frundsberg“.
Deisenhofer velí pluku SS-Panzergrenadier-Regiment 21, při úspěšném pokusu divize Frundsberg a 9. SS-Panzer Division „Hohenstaufen“ o proražení obklíčené 1.Panzerarmee, které velí generálplukovník Hans-Valentin Hube v Kamenets-Podolské kapse. V této souvisloti je povýšen do hodnosti SS-Standartenführer (plukovník).
Divize Frundsberg se však má zapojit do bitvy o Normandii a má se pokusit zastavit postup 21. skupiny armád, která právě postupuje pod velením britského polního maršála Bernarda Law Montgomeryho na město Caen. Deisenhofer poté velí svému pluku v těžkých bojích, včetně bitvy u kóty 112 a i během operace Epsom.
Zhruba v polovině července je Deisenhofer odvelen zpět na východ, aby opět převzal velení 5. SS-Panzer Division „Wiking“, která zrovna bojuje poblíž vesnice Modlin nedaleko Varšavy v Polsku.
V prostředku srpna je Deisenhofer odvelen opět zpět do Berlína, kde čeká, až mu bude přidělena nová funkce. Na konci měsíce přebírá velení 17. SS-Panzergrenadier Division „Götz von Berlichingen“, která je zaměstnaná težkými boji v Sársku. Deisenhofer odráží útoky amerických jednotek na řece Mosela a následně se stahuje k Metám v severovýchodní Francii. Na konci září je Deisenhofer zraněn v boji a odvelen do Berlína k odpočinku a zotavení.
31. prosince roku 1944 je pověřen sestavením bojové skupiny (Kampfgruppe) z branců SS-Truppenubungsplatz k obraně Bad Saarow. Následně na to je 1. ledna roku 1945 povýšen do hodnosti SS-Oberführer (starší plukovník).
Ke konci ledna roku 1945 je Deisenhofer odvelen do Pomořanska poblíž města Arnswalde, aby převzal velení 15. Waffen-Grenadier Division der SS (lettische Nr. 1) a nahradil předchozího velitele SS-Brigadeführera Herberta von Obwurzera, který byl zajat v boji. Avšak k divizi již nedorazí, jelikož jeho štábní vozidlo je zasaženo dělostřeleckým útokem. Dr. Eduard Deisenhofer, jeho pobočník a jeho řidič jsou zabiti v boji.
Shrnutí vojenské kariéry
Data povýšení
* SS-Scharführer - 8. července, 1932
* SS-Truppführer - 17. května, 1933
* SS-Obertruppführer - 21. srpna, 1933
* SS-Sturmführer - 8. listopadu, 1933
* SS-Obersturmführer - 20. dubna, 1934
* SS-Hauptsturmführer - 15. září, 1935
* SS-Sturmbannführer - 2. října, 1938
* SS-Obersturmanbannführer - 20. dubna, 1942
* SS-Standartenführer - 20. dubna, 1944
* SS-Oberführer - 1. ledna, 1945
Významná vyznamenání
* Rytířský kříž - 8. květen, 1942
* Německý kříž ve zlatě - 29. duben, 1942
* Železný kříž I. třídy - 26. červen, 1940
* Železný kříž II. třídy - 26. červen, 1940
* Medaile za východní frontu - 21. červenec, 1942
* Útočný odznak pěchoty ve stříbře
* Odznak za zranění ve stříbře
* Medaile za Anschluss
* Sudetská pamětní medaile
* Totenkopfring
* Čestná dýka Reichsführera-SS